NEKROMANTEION - VĚŠTÍRNA MRTVÝCH V EFYŘE

Nachází se nedaleko městečka Parga. Chrám byl postaven na pahorku u vesnice Mesopotamo, kde se stékaly dvě řeky - Acherón a Kókytos, údajně zde ale pramenila řeka Styx. Místo je nápadně podobné Homérově popisu v 10. zpěvu v Odyssei. Nekromanteion (nekrós = mrtvý, manteiá = věštění) byla svatyně zasvěcená Hádovi a jeho manželce Persefóně. Zde vedli kněží dialogy s mrtvými a dostávali od nich pro poutníky rady do budoucnosti. Proto absolvovali cestu do říše mrtvých. Podstoupili očistu těla i ducha, obětovali bohům a čekali v místnosti orakula na znamení. Poté, co obdrželi odpovědi, setrvávali v jiné očistné místnosti v podzemních prostorách s minimem světla ještě další dny. Kněží si za to nechávali řádně zaplatit.

První písemné zmínky o Nekromanteionu jsou ze 7. stol. př.n.l., ale věštírna fungovala určitě i před tím. Nejslavnější byla ve 3. a ve 2. stol. př.n.l. Nekromanteion zničili Římané v roce 167 př.n.l. 

Právě řece Acherón přisuzují někteří to, že je bájnou řekou Styx, a samotný pahorek pak vyčnívajícím vrcholem Hádova podzemního paláce. 

Antické Řecko mělo celkem 6 věštíren, které se zabývaly vyvoláváním duší zemřelých z podsvětí (věštírna na mysu Tainaron, Hermione v Argolidě, Koroneia v Boiótii, Hérakleia Pontiké, věštírna v Kýmé u Avernského jezera a v Efyře. A právě věštírna v Efyře patří k nejvýznamnějším a nejstarším. Dnešní Efyra leží asi 15 km jižně od Pargy u vesnice Mesopotamo. První výzkumy zde proběhly za první světové války, v roce 1917. Tehdy byli v klášteře nad věštírnou ubytováni italští vojáci. Ti odkryli vchod do velké podzemní haly a nějako dobu zde kopali. Panovala domněnka, že se jedná o křesťanskou katakombu. Antická věštírna mrtvých v Efyře však byla odkryta až v letech 1958 - 1964 a 1976 - 1977 Archeologickou athénskou společností. 

Pravoúhlá zeď z polygonálních kamenů s přístupem ze severu chránila základnu o rozměrech 62,40 x 46,30 m s hlavní budovou svatyně. Budova o délce 22 m byla vystavěna z velkých polygonálních zdí, které se dochovaly do výšky 3,30 m. Vnitřní prostor budovy budovy členily dvě paralelní zdi na hlavní sál a dvě lodě, každá loď byla dále rozdělena na tři komory. Pod hlavním sálem se nacházel velký prostor, pravděpodobné místo prehistorického kultu, sídlo podsvětních bohů Háda a Persefóny. Patnáct oblouků z vápence, vysokých 4,5 m, podpíralo strop této krypty. Do této místnosti nesměl vstoupit nikdo, dokonce ani samotní kněží. Prosakovat sem mohly pouze úlitby (= rituál, kdy se bohům nebo duchům obětuje nějaká tekutina jako pocta mrtvým, nejčastěji to bylo víno nebo olivový olej, tekutina se lila na nějaký objekt, oltář, nebo do země). Okolo centrálního dvora umístěný západní komplex s místnostmi (sloužily jako ubytovna pro kněží a návštěvníky, předtím než byli vpuštěni do Hádovy svatyně) a skladišti pochází ze 3. stol. př.n.l. Do dvora se bylo možné dostat severní chodbou. Na jižní straně dvora byl objeven mykénský hrob, o něco severněji mykénský meč a také tři skříňové dětské hroby ze 14./13. stol. př.n.l. Ve východní místnosti vedle dvora byl nalezen velký čtvercový otvor o straně 10 m vyhloubený do skály, považovaný za vchod do podsvětí.    

Věštírna mohla přijmout nejméně 4 žadatele týdně, ti museli projít jednotlivými procedurami v určených místnostech, které dohromady trvaly asi 3 dny. Vstup do svatyně se nacházel na severní straně. Než byl tazatel vpuštěn dovnitř, musel nejprve odevzdat obětní dary. Poté mohl sejít do svatyně, kněz s ním prošel nejdříve chodbou s obloukovou bránou na severní straně svatyně. Po zahnutí vlevo se návštěvník ocitl v místnosti o ploše asi 20 m2, kde byl uveden do chrámového spánku, zřejmě pomocí hašiše. Spánek měl zabránit tomu, aby si pamatoval to, co se s ním během čekání dělo, resp. měl zajistit, aby mu skutečnost splývala se sny. Zde návštěvník pobýval v naprosté tmě dva dny, aby se připravil duševně i fyzicky na přijetí věštby. K jídlu dostával vepřové maso, boby, chléb z ječmene a mořské škeble, tj. jídla, která souvisí s mrtvými. Pít směl mléko, med a vodu. Kromě toho se musel podrobit kultovním očistným a jiným magickým rituálům. Od kněze, který k němu občas přišel, vyslechl různé příběhy, kouzla a zaříkání. Žadatel o věštbu také knězi sdělil, s kterým zesnulým se chce setkat a jaké otázky mu chce přibližně položit. V koupeli, která se nacházela vedle místností na spaní, se měl návštěvník očistit a stát se nezranitelným během kontaktu s duchy. 

K proceduře patřily horké koupele a polévání ledovou vodou. Poté vyzval kněz návštěvníka, aby ho následoval. Do ruky mu přitom vložil kámen, který musel hodit na hromadu kamení po své pravici, aby od sebe odvrátil zlo. Pak mohl vstoupit do východní chodby, umýt si ruce ve džbánu s vodou a vejít do severní místnosti na východní straně, kde se měla odehrát poslední, bohužel neznámá, fáze přípravy. Jak dlouho zde návštěvník pobýval, také nevíme. Jistě zde však panovaly přísnější předpisy, magické úkony nabývaly na četnosti. Když nadešel čas setkat se s mrtvými, mohlo se pod vedením kněze a s předepsanými milodary vejít opět do východní chodby. Tady musel návštěvník obětovat ovci, poté byl zaveden klikatou chodbou do labyrintu, takže měl dojem, že bloudí v temných chodbách Hádova království. Labyrint měl tři brány, stejně jako podsvětí, s okovanými dveřmi s velkými hřebíky, jejichž velké množství bylo nalezeno při výzkumu. Pro zvýšení efektu kněz okované dveře po projití vždy nejprve uzavřel a teprve pak otevřel další. Dvě brány se zachovaly v dobrém stavu, prostřední a třetí, která vedla do hlavního sálu. Sem byla zřejmě nošena ječmenná mouka, protože na podlaze bylo objeveno velké množství nádob se širokým ústím, především mísy, které se hodí pro uchovávání sypkých potravin. Pod nádobami se nacházela také lampička z 3. nebo 2. stol. př.n.l. U třetí brány hodil návštěvník ještě jeden kámen, který měl 

odvrátit zlo a vykonal úlitbu podsvětním bohům, Hádovi a Persefóně. Pak již mohl vstoupit do sálu a dosáhl tak svého cíle. Sál byl místem, kde se zjevovali lidem duchové. Fyzické a psychické vypětí během několikadenního pobytu v temných místnostech věštírny, osamělost, magické rituály, prosby a zaříkání, bloudění v temných chodbách a víra ve zjevení mrtvých uvedly návštěvníka do odpovídajícího stavu. Také předepsaná strava se na této náladě podepsala. Při vykopávkách bylo ve velkých zásobnících v šesti místnostech objeveno velké množství pšenice, ječmene, bobů a vlčích bobů. Boby obsahovaly jedovaté látky, které po snězení v syrovém stavu mohly vyvolat nadýmání, poruchy vnímání a dokonce také závratě a alergické reakce. Škeble jsou také těžko stravitelné, močopudné a mohou vyvolat průjem. 

V hlavním sále, ve kterém se zjevovali duchové, byla nalezena železná kola od vozů, velký bronzový kotel, bronzová kola z katapultů a ozubená kola. To svědčí o tom, že zde byl stroj, který spouštěl duchy ze stropu. Pravděpodobně šlo o kladkostroj, na jehož rameni visel v bronzovém kotli "duch mrtvého" - kněží, který byl mrtvému co nejvíce podoben, a na druhém rameni protizávaží. Celkem 22 ks závaží o váze 6 - 10,5 kg byla nalezena ve vedlejší místnosti. Zpáteční cesta vedla zpátky pravdepodobně z východní chodby dveřmi do venkovního koridoru, po očistě mohl návštěvník věštírnu opustit. O tom, co zde viděl a slyšel, nesměl s nikým promluvit. Vyzrazení tajemství by se považovalo za rouhání a bylo trestáno smrtí. 

Helénistická svatyně byla roku 167 př.n.l. zapálena Římany. Svatyně zcela vyhořela díky zásobám síry a obilí ve skladištích. Obilí a plané ovoce zuhelnatěly a dochovaly se tak až do dnešní doby. Nádoby s tekutým obsahem kvůli velkému žáru popraskaly. Pod násypy popela byly nalezeny stovky váz, větší s milodary (stamnoi, amfory, lékythy), lampičky a menší nádobky, dakrydochoi, asky, talíře a rhyta. Nalezly se také mořské mušle, mlýnské kameny, železné zemědělské a truhlářské nástroje, pluhy, sekery, pily, srpy, dláta a harpuny, stejně jako kola od vozů, která měla zřejmě symbolizovat vůz Háda. Zbytky svatyně zůstaly pohřbeny pod troskami a opuštěny. Dvůr byl obydlen znovu v 1. stol. př.n.l. římskými kolonisty. Dokazují to nalezené střešní cihly, které jsou zčásti popsané latinskými písmeny, a také tři západní místnosti zděné na sucho. 

V době bronzové zde byl uctíván nejspíše kult bohyně plodnosti. Na mincích ražených v Eleji (370 - 340 př.n.l.) je vyobrazen okřídlený Pégasos a trojzubec, tj. symboly Poseidóna, boha vod. Na mincích se objevuje také hlava Persofóny a Kerberos. Kult chthonického Poseidóna byl v Épeiru (= pevnina, zalesněná hornatá země u Jónského moře) značně rozšířen. Jeho kult se dostal do Řecka s prvními přistěhovalci kolem roku 2000 př.n.l. Uctíván byl jako bůh koní (Hippios) a oženil se s bohyní plodnosti, Démétér. Spolu vládli podsvětí. Později byli ztotožněni s Hádem a Persefónou.   

Cesta: Každý den za 9 EUR odjíží z mola Jetty motorové čluny. Asi po hodině plavby kolem nádherných skalních útvarů se člun dostává do delty řeky Acheron. Věštírna se nachází asi 20 minut chůze od kotviště lodi. Za 2 EUR si prohlédneme jejích devět sekcí včetně krypty, kde kněží za pomoci rafinovaných mechanismů vzbuzovali v poutnících pocit, že vstupují do podsvětí. Při zpáteční cestě do Pargy nás kapitán člunu zaveze do Afroditiny jeskyně, nedaleko pláže Lichnos. Tam si můžeme přímo z plavidla skočit do fosforeskující a teplé vody. Podél skaliska se dostaneme zase zpět na loď. A dámy pozor: Pověst prý praví, že ten, kdo se do vod jeskyně ponoří, o deset let omládne a zkrásní!